Mám tě plnej dům
co uděláš to netuším
s tím je konec dnům
kdy nezněl tvůj řev do uší

Smích mě přechází
a čím dál víc mění se v pláč
dál tvým extázím
jen podléhám jak ňákej sráč

Zlatá svoboda
žiješ co to dá
když to holka nectí tak ji střídáš

Pláže z kamínků
komín z kelímků
mírnou hladinku si pořád hlídáš

Sám už dobře vím
do hnízda já jsem vosám pích
tvůj dech zastavím
mý svědomí je jako sníh

Rád bych byl zas tím
kdo netrpí pod obuví
s tmou tě uklidím
nikdo se víc už nedoví